Hezký vzhled nabízí oba typy podlah – dřevěné i laminátové, pro někoho má laminátová modernější vzhled, ta dřevěná zase stále vítězí u staromilců, kteří se rádi obklopují přírodními materiály. A také u toho, kdo je v dobré finanční kondici.
Jestliže je finanční hledisko rozhodující, je volba většinou jasná. Dřevěné podlahy – zejména parketové – jsou prostě dražší. V opačném případě je třeba zhodnotit i jiná kritéria. Například relativní vzdušnou vlhkost prostředí a frekvenci zátěže včetně toho, zda musí podlaha odolat i dětskému řádění a drápkům domácích mazlíčků.
I u lamelových podlah je cenové rozpětí poměrně velké v závislosti na dekoru i kvalitě materiálu, která se volí podle předpokládané zátěže. Cena za m2 může začínat již na 150 Kč. Připočítat musíte ještě montáž, která probíhá na sucho – jde tedy o podlahu plovoucí. Zlé jazyky tvrdí, že laminátová podlaha je slyšet až k sousedům. To ale vůbec nemusí platit, pokud proběhla profesionální pokládka podle všech pravidel poctivého podlahářského řemesla. Zvlášť precizně se musí postupovat při srovnávání případných nerovností podkladu. Jistotou je instalace systému silenzio, který umožňuje snížit hlučnost podlahy až o polovinu. Z estetického hlediska je zase důležité bezchybné začištění a olištování nové podlahy.
Přednostmi laminátové podlahy jsou tvrdá horní vrstva vytvořená již během výroby a tím pádem vysoká odolnost proti otěru a dále jednoduchá pokládka. A hlavní rozdíl oproti dřevu je též v množství barev, respektive odstínů. U lamelových podlah může mít design tolik podob, kolik jich má lepenková vrstva, která tvoří jednu část sendviče lamely. Problémem však může být pro laminátové podlahy dlouhodobé působení vlhkosti, které může vést k deformaci nosné desky. Oproti tomu dřevo se do určité míry vrací do svého původního tvaru, ale přesto bychom jej měli chránit před vlhkem, ale i nadměrně suchým vzduchem jako oko v hlavě.
Dřevěnou podlahu lze označit jako protihlukovou. Chodit po ní je vysloveně příjemné, i když po nalakování je na dotyk stejně chladná jako ta laminátová. V poslední době jsou však oblíbenější oleje, které se do vrchní vrstvy dřeva vpijí, chrání ji a zároveň krásně podtrhnou kresbu letorostů, případně vosky. Je jasné, že s takovou podlahou je v interiéru prostě milo a útulno. Třívrstvá plovoucí podlaha je u dřevěných podlah cenovým kompromisem. V porovnání s masivem je konstrukčně stálejší (méně pracuje). Dvouvrstvá se zase dobře hodí do místností s topením v podlaze.
Pokud najdete firmu, která nabízí skutečnou kvalitu s garancí dlouhé životnosti, nemusíte se bát zvolit dřevo i do komerčních prostor. Stejná firma většinou zajišťuje i kompletní rekonstrukce. Zároveň se postará i o demontáž a odvoz stávající podlahy.
Dřív bylo zvykem dřevo automaticky lakovat. Dnes už je výběr širší. Lakem se nemusíme bát ošetřit dřevěné podlahy v domácnostech, kde bydlíme nastálo a kde udržujeme určité – víceméně stabilní – mikroklima. Na chalupách, kde může teplota i vlhkost značně kolísat, bude jistějším řešením tvrdý voskový olej. I to, že se v chatě či chalupě na podlahu nanese více hrubých nečistot, mluví spíš pro jiné řešení než lak.
Dřevěná podlaha působí vždy decentním dojmem a to díky svému odstínu. Luxusní parkety z více druhů dřeva si nemůže dovolit každý. Jednodruhové jsou dostupnější, ale nabízejí jen jednobarevný povrch. Díky nepřebernému výběru mořidel, laků a lazur však můžete dřevo zajímavě tónovat a také volit, do jaké míry se bude povrch lesknout.
Masivní dřevěné podlahy se dělí na deskové, prkenné a parketové. Základem kvality – čili rovné a nevrzající dřevěné podlahy – jsou správný materiál a pečlivost při pokládce. Nedělejte kompromisy, najměte si skutečného odborníka, který dává stejnou důležitost všem vrstvám sendviče a nejen tomu, jak vypadá podlaha na první pohled.
Jak název napovídá, sendvičové podlahy mají dvě a více vrstev. S množstvím vrstev je cena vyšší, životnost ale samozřejmě také. Vrstvy (tj. desky nebo prkna) se na sebe lepí v kolmém směru a v podlaze proto nedochází k pnutí. K podkladu se tato podlahovina připevňuje nejčastěji lepením. Použití hřebíků se doporučuje omezit na minimum. Způsobují nepříjemné vrzání parket a postupně se uvolňují.
U parket a vlysů, které mají drážky používané také u plovoucích podlah, došlo k vrstvení už ve výrobě. Každý dílec je z více vrstev, spodní nosná by měla být z opravdu odolného druhu dřeva, ideálně z dubu. Malé dílce znamenají pro podlaháře více práce při pokládce či renovaci. Je to mimo jiné i kvůli kytování a broušení spár. Uplyne tedy nějaký čas, ale nakonec se vyloupne výsledek v podobě krásné klasické podlahy. Nic jiného se jí prozatím nedokázalo vyrovnat, i když výrobci laminátových a vinylových podlah se o to snaží již mnoho let.
Uvedené typy bytelných podlah z masivu můžete nechat zbrousit (a to opakovaně) a vždy ztratíte pouze cca 1 mm z tloušťky dřevní hmoty. Podlaha pak vypadá jako čerstvě položená a je připravena na nový nátěr, který si po konzultaci s podlahářem vyberete. Po laku můžete pro změnu zkusit olej, po oleji vždy znovu zase olej. Pří renovaci lze také zcela odstranit ne příliš hluboká mechanická poškození a různé skvrny.
Nejnovější komentáře