Renovace památek a restaurátorské práce

Renovace památek, obnova památek, ochrana památek, repase památek, revitalizace památek, sanace památek, restaurování památek, čištění památek, údržba památek, konzervace památek, dlouhodobá ochrana památek nabízí v rámci svých služeb a úzkou spoluprací s Národním památkovým ústavem (NPÚ) – odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností v rámci České republiky firma Floor Special Services®.

Revitalizace a obnova památek a dřevěných prvků v rámci naší spolupráce s Národním památkovým ústavem (NPÚ) – odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností v rámci ČR a našeho estetického přístupu a vnímání dřevěných povrchů naší firmy přímo souvisí s architektonickým vnímáním objektů a budov. V rámci námi odborně prováděných prací a úkonů je zapotřebí znát význam slov a jejich různých spojeních tak jako tomu je v architektuře. Pokud známe význam tvarů, postav, barev, materiálů, proporcí, jsme připraveni a z velké části schopni „číst“ architektonická, umělecká, řemeslná i umělecká díla především záměry tvůrců, projektantů, architektů, stavitelů aj. Architektura nás obklopuje téměř všude a umět v ní číst je nejen odborně způsobilou povinností naší firmy, ale také zábavou a do jisté míry naším koníčkem.

Floor Special Services® je odborně způsobilou a renomovanou prováděcí podlahářskou firmou s kvalitním zázemím zakládajícím se na odborném vzdělání, teoretických vědomostech a bohaté a dlouholeté praxi prováděných služeb a realizací a spoluprací s významnými institucemi v rámci ČR, Británie, Německa a Rakouska.

Hlavním zdrojem odborných znalostí firmy Floor Special Services® je studium středoškolských řemeslných oborů a dlouholeté studium architektury a dějin stavebního umění z hlediska architektonických slohů a jejich nosných prvků v podlahářském a stavebním řemeslném odvětví v rámci ČR a Evropy.

Naši pracovníci a vedoucí pracovníci včetně jednatelů naší firmy v minulosti prošli studiem na středních odborných školách a následně své profesní zkušenosti rozšířili v rámci zahraničních stáží a pobytů v rámci nadnárodních podlahářských vzdělávacích programů pod záštitou např. IICR institutu, NWFA v rámci Velké Británie, Německa. Díky tomuto vědomostního zázemí naše firma disponuje a nabízí velmi silný potenciál a záruku kvalitního výsledku realizovaných prací a zakázek.

Renovace památek, obnova památek a oživení památkově chráněných objektů a budov v sobě otiskl první zákon o kulturních památkách v Československu, který byl schválen v roce 1958 a v souvislosti s tímto zákonem byl zřízen i Státní ústav památkové péče a ochrany přírody a příslušná krajská pracoviště. V souladu se zákonem byla zavedena evidence nemovitých a movitých kulturních památek, podmínky pro jejich ochranu a obnovu a péči.

Renovace památek, obnova památek a oživení památkově chráněných objektů již od roku 1958 v rámci bývalého Československa až do současnosti spadá pod systém státem řízené památkové péče, který dnes eviduje cca 40.000 položek nemovitých kulturních památek a přibližně 300.000 movitých kulturních památek. Předmětem památkové ochrany jsou i celá území, chráněné formou památkové rezervace nebo památkové zóny. Naše firma Kamenický Servis CZ díky vzájemný zkušenostem s NPÚ vnímá, že z dlouhodobého hlediska je podíl zachráněných hodnot obrovský a finančně nevyčíslitelný včetně nepřehlédnutelného faktoru vysoké úrovně prováděné dokumentace památek a s tím související osvěta. V rámci naší firmy jsme zcela přesvědčeni z hlediska porovnání britských a evropských států, že Česká republika se v tomto ohledu řadí jednoznačně k nejvyspělejším zemím Evropy.

Revitalizace a obnova památek a dřevěných prvků je prováděna dle norem ISIS System Professional™ a IICRC britského institutu. ISIS System™ je patentní odborně prováděcí systém a norma pro inspekci, znalectví, zpracování, renovaci, ochranu dřevěných povrchů. ISIS System™ je ochrannou obchodní a řemeslnou patentní prováděcí technologií naší firmy a slovo ISIS je složeninou anglického významu několika počátečních slov – Inteligent – Surface – Inovative – System (Inteligentní povrchový inovativní systém).

ISIS System™ je posláním naší firmy, které má přispět a pomoci dosáhnout spokojenosti Vás jako našeho zákazníka a především přispět k dosažení co nejvyšší kvality provedené práce a výsledku realizace. Tímto se snažíme se o maximální spokojenost Vás – našich zákazníků v plné součinnosti se zachováním etických a jakostních prováděcích kamenických standardů včetně dlouhodobé udržitelnosti ochrany dřevěných povrchů a svěřeného majetku.

IICRC je značka a symbol profesně způsobilé a odborně prováděcí certifikace a odborné profesně školící asociace fungující jako nezisková organizace pro kontrolu, čištění a obnovu průmyslových a bytových povrchů. Ve spolupráci s regionálními a mezinárodními obchodními společníky, IICRC slouží více než 25 zemí s kancelářemi ve Spojených státech, Kanadě, Velké Británii, Austrálii, na Novém Zélandu a Japonsku a jejím cílem je celosvětově poskytovat školení odborně prováděcích firem v oboru čištění – renovace – revitalizace a ochrany povrchů z hlediska čalouněných materiálů, textilních materiálů, koberců, tvrdých a elastických dlažby, dřevěných a dřevěných povrchů.

Asociace IICRC a její cíl vede k přesvědčení, že nejlepší způsob, jak udržet čistý a zdravější prostředí je rozšířit své pravidelné čištění a údržbu povrchů prostřednictvím pravidelných návštěv zkušených certifikovaných profesionálů. Pro ty úkoly, které vyžadují specialistu na renovaci, repasi, broušení, čištění a údržbu dřevěných, keramických, přírodních, fasádních a tvrdých povrchů dokáže zajistit pouze certifikovaný IICRC odborník či prováděcí certifikovaná firma. Toto Vám přinese výsledky, kterým můžete věřit.

Renovace památek a jejich obnova za stranu naší firmy probíhá ve spolupráci s NPÚ a také tak s odbornými lektory, se kterými naše firma externě dlouhodobě spolupracuje na bázi intenzivní distanční formy spolupráce např. Prof. Ing. Jiří Witzany, DrSc. (specializace na pozemní stavby), Ing. arch. Ondřej Ševců (obnova památek), Ing. Martin Blaha (úprava povrchů), Doc. Ing. Ota Matýšek st, PhD. (technologie staveb), Ing. Vladimírovi Kohútovi (statika), Ing. Martě Píchové (odvlhčování), Ing. Pavlu Richterovi (technologie betonových podlah), Doc. Ing. arch. Petr Špička, PhD. (architektura), prof. Ing. Petr Turček, PhD. (zakládání staveb), Ing. Pavel Šefl & Dr. Martin Procházka (ochrana povrchů), Ing. Mag. Margit Leidinger & Jiří Kudrna (čištění a konzervace povrchů), Ing. Miroslav Maxa (betonové a kamenné povrchy) a distanční spolupráce s UK VŠCHT a ČVUT aj. Tyto renomovaní partneři a vzájemná spolupráce naši firmu a odborně způsobilé znalosti nás oboustranně posouvají po kvalitativní příčce stále výše.

ICRC certifikace naši firmu a předmět našeho podnikání zavazuje a posouvá k prestižní formě poskytovaných služeb naší firmy prostřednictvím odborně způsobilých prováděcích osob a techniků, kteří jsou plně proškoleny v rámci interního kodexu naší firmy Diamond Professional™ a směrnic asociace IICRC.

Naše firma v rámci interní certifikace IICRC je povinna prezentovat spotřebitelům přesné informace a obchodovat dle čestnosti a poctivosti. Naše firma je povinna interně proškolit všechny zaměstnance, kteří projdou všechny požadované interní a externí testy. Toto úsilí vede k kontinuálnímu vzdělávání našich zaměstnanců a spolupracovníků, kteří v rámci svého profesního růstu stále pokračují ve vzdělávacím programu IICRC a naše firma tak dokáže udržet aktuální informace o nejnovějších změnách v průmyslové, památkové a historické renovace a revitalizace a konzervace dřevěných povrchů.

Národní památkový ústav – charakteristika poslání a činnosti

Národní památkový ústav (dále jen NPÚ) je odbornou a výzkumnou organizací státní památkové péče s celostátní působností. Je státní příspěvkovou organizací ve smyslu platného zákona o státní památkové péči (zák. č. 20/1987 Sb., ve znění pozdějších novel) řízenou ministerstvem kultury.

NPÚ se člení na několik organizačních celků. Generální ředitelství v Praze (GnŘ) řídí a metodicky vede celkovou činnost NPÚ a v rozsahu vymezeném zákonem, statutem a vnitřními předpisy přímo zajišťuje úkoly státní památkové péče. Územní památkové správy (ÚPS) v Praze, Českých Budějovicích, Sychrově a Kroměříži zajišťují správu a komplexní odborný servis pro státní památky ve správě NPÚ. Územní odborná pracoviště (ÚOP) zajišťují v jednotlivých krajích úkoly státní památkové péče v plném rozsahu daném zákonem a ve své územní působnosti a dále poskytují odbornou a metodickou pomoc vlastníkům a správcům památek.

NPÚ jako odborná a výzkumná organizace státní památkové péče zajišťuje a vykonává základní i aplikovaný vědecký výzkum a další odborné, pedagogické, vzdělávací, publikační a popularizační činnosti směřující k zajištění kvality odbornosti v péči o kulturní památky a památkově chráněná území.
Hlavní činnosti NPÚ lze rozdělit na dvě základní skupiny:

• výzkum a vývoj, jakož i odborné a metodické činnosti usměrňující péči o památky ve vlastnictví a správě jiných subjektů a o památkově chráněná území,
• péči o soubor zpřístupněných kulturních památek, zejména státních hradů a zámků, které jsou v přímé správě NPÚ, mimo to také poskytuje metodickou pomoc dalším vlastníkům zpřístupněných památek.

Renovace a ochrana památek – pohled do historie

Renovace památek a jejich obnova a ochrana má v České Republice dlouhou a bohatou tradici. V metodické, teoretické i praktické oblasti patří ( i přes určité deformace a překážky rozvoje za bývalého komunistického režimu) k nejrozvinutějším v Evropě. Příklady sběratelství a uchovávání starých výtvarných a stavebních děl známe již z antiky (římské sběratelství, ptolemájovské rekonstrukce staroegyptských chrámů ad.). Ve středověku k nim přistoupil kult ostatků svatých a uctívání milostných mariánských soch a obrazů. Ohleduplnost byla v minulosti téměř vždy motivována buď určitým politickým programem či náboženským kultem, nebo byla součástí řady uměleckých historismů a stylových revivalů. Ty se staly nedílnou součástí dynamického vývoje evropského umění až do současnosti.

Renovace památek z hlediska první velké kulturní epochy, která znala památkovou péči v novodobém smyslu, byla renesance. Její umělecký individualismus, někdy až kult genia, vedl k přesvědčení o jedinečnosti, nenapodobitelnosti a tudíž i nenahraditelnosti individuálních děl velkých umělců a odtud k potřebě je trvale uchovat. Její obdiv k římské antice jako inspiraci soudobého umění vedl ke studiu antických památek (Brunelleschi, Donatello, Alberti, Palladio ad.) i k prvním opatřením k jejich uchování (bula Pia II., Rafael ustavený Lvem X. prvním úředním konzervátorem). Zájem společnosti o umělecké dědictví byl ovšem omezen na úzkou vrstvu společenských a intelektuálních elit a byl velmi selektivní. Tzv. estetický dogmatismus vedl k ocenění jen době blízkých slohových projevů (antika) a negaci či pohrdání ostatními (pro Jeana Baptista Molièra představovaly například gotické katedrály „hnusné obludy z nevzdělaných věků“). Stará stavební díla byla bez lítosti bořena nebo úplně přestavována v dobově moderním duchu.

Renovace a obnova památek a další vývoj vztahu společnosti k dědictví nejvíce ovlivnilo osvícenství a jeho společenský dopad. Šlo zejména o rozšíření obecné vzdělanosti zavedením povinné školní docházky ve vyspělých zemích (u nás dekret Marie Terezie z roku 1774), nemenší význam měl obrovský rozvoj řady vědních oborů včetně historie, archeologie a následně dějin umění (Johann Joachim Winckelmann). Velká francouzská revoluce přinesla myšlenku odpovědnosti státu za kulturní dědictví (patrimoine) národa, potřebu jeho inventarizace, uchování a zpřístupnění. Průmyslová revoluce a její negativní průvodní jevy v životním prostředí vedly k pocitu ztráty a potřebě ochrany. Socialistické hnutí dodalo ideu omezení soukromých vlastnických práv z titulu celospolečenského zájmu. Romantismus přinesl fascinaci uměním a kulturou idealizovaného středověku (Walter Scott, Adalbert Stifter, Eugène Delacroix ad.). Nacionalismus probuzený napoleonskými válkami dal ochraně památek, vnímaných jako součást národní identity, politickou a ekonomickou podporu.

Renovace a ochrana památek od roku 1853 řídila na území celé monarchie nově zřízená c. a k. ústřední komise pro výzkum a zachování stavebních a uměleckých památek. Koncem 19. století dochází k zásadnímu obratu v pohledu na památky k čemuž výrazně přispěl generální konzervátor rakouské části monarchie prof. Alois Riegl. Památky začaly být hodnoceny jako doklady vývoje (evoluční přístup), na kterých všechna období zanechala hodnotné stopy. Prof. Riegl definoval např. vzpomínkovou, historickou a starožitnou hodnotu památek. Z jeho pojetí vycházejí hlavní dosud respektované moderní zásady ochrany památek:

• památky je zapotřebí vědecky zkoumat a poznávat
• všechna období vývoje památek je třeba respektovat a především i ta co se nám nelíbí – puristické preferování jen některých je nepřijatelné
• je třeba klást důraz na zachování původní historické stavební hmoty díla

Renovace a obnova a konzervace památek byla historicky opečovávaná jeho nástupcem, jímž se stal Max Dvořák, který dále rozpracoval Rieglovy teorie. Prvním pamětním dokumentem široce chápané ochrany památek byl pamětní spis Spolku českých architektů z roku 1873. V roce 1900 vznikl Klub za starou Prahu, který je do dnes aktivní.

Renovace památek, obnova a konzervace památek po vzniku Československa dostala novou a pevnou tvář a to zřízením Státního památkového úřadu, který nadále rozvíjel Rieglovy teorie a to především pod vedením K. Guta, V. Kramáře aj. Je velice důležité si uvědomit fakt, že v tomto již pokročilém období se projevil základní nedostatek Rieglových teorií konzervace památek, spočívající v tom požadavku na konzervaci památek v daném okamžiku jejich existence moderními konzervačními prostředky. Po prvotním nadšení z hlediska tehdy moderních technologií přišlo vystřízlivění, jelikož nastal rozpad jednotlivých slohů a dlouhodobé působení některých materiálů se ukázalo jako destruktivní.

Renovace památek a obnova památek na přelomu 30.-40.let dvacátého století se prostřednictvím přednosty úřadu Václava Wágnera pokoušela zformovat zásady nového přístupu k památkám. Jeho přístup k památkám chápal vše historické jako živé dílo avšak připouštěl rekonstrukce zaniklých objektů a jejich dostavby v dobém duchu, což se opět dostalo do všeobecného rozporu. V rámci válečného období díky „bohu“ nedošlo k takové destrukci jako v jiných evropských metropolích a tak bylo postižení pouze v malém rozsahu.

Renovace památek, konzervace památek a jejich obnova dostala v roce 1950 první odměnu. V tomto roce bylo vyhlášeno 30 měst jako městská památková rezervace a od roku 1949 probíhal komplexní a rozsáhlý průzkum památek a to Státním ústavem pro rekonstrukce památkových měst a objektů – SÚRPMO).V roce 1958 byl v Československu přijat zákon o kulturních památkách (č.22/1958 Sb.), který byl na svou dobu v rámci Evropy velmi pokrokový. Jako památku chápal a tedy chránil vše staré, co mělo znaky kulturní památky. Dle tohoto zákonu v roce 1958 byl stanoven Státní ústav památkové péče a ochrany přírody.

Rekonstrukce památek a jejich obnova se v rámci Státního ústav památkové péče a ochrany přírody dostala do celistvého pojetí a stavu a vznikalo tak celistvé poslání z hlediska vytvoření odborně-metodického, vědecko-výzkumného pojetí památkové péče. Státní památkový úřad v Praze a v Brně převzal bohaté zkušenosti a v tu dobu již bohaté a přehledné archivy ze Státního foto měřického ústavu. Krátce po své založení SÚPPOP sestavil seznam movitých a nemovitých kulturních památek, do nějž byl ze začátku vybrán základní fond památek v počtu 30.000 nemovitých a 50.000 movitých.

Renovace památek, obnova památek, konzervace památek v období 70.let a hlubokého totalitního režimu byla podstatným způsobem ovlivněna a to především díky normalizační vlně 70.let, která znamenala oslabení zájmu o památky a městská jádra a jednoznačnou preferenci ve výstavně panelových sídlišť. V roce 1987 byl přijat nový památkový zákon č.20/1987 Sb., o státní památkové péči, který zúžil ochranu památek jen na objekty, o nichž rozhodovalo Ministerstvo kultury ČSSR a prakticky tak umožnil devastaci kulturního památkového fondu. Česká republika během období komunismu ztratila nenávratně cca 10% původního památkového fondu.

Renovace památek a jejich obnova z hlediska památkové péče v 1989 po revoluci dostala nový směr. Na jedné straně padlo mnoho nesmyslných bariér a omezení (restituce, návrat původním majitelům), na druhé straně se však zvýšilo riziko těžkého poškozování památek vlastníky v důsledku rozsáhlých stavebních oprav. V roce 1990 došlo k oddělení ochrany přírody a ke vzniku Státního ústavu památkové péče (SÚPP). Pod touto platformou došlo k odborné přípravě a zařazení vybraných českých památek do Seznamu světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO. Od 2. ledna 2003 se SÚPP změnil v Národní památkový ústav (NÚP), do něhož byla začleněna i všechna regionální pracoviště včetně více něž stovky státních hradů a zámků.

Renovace památek a jejich revitalizace a obnova z hlediska právních ochrany historického stavebního fondu je dnes v České republice zabezpečena dle zákona ČNR č.20/1987 Sb. o státní památkové péči, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb. se změnami č. 132/2000 Sb., č. 146/2001 Sb. Č. 320/2002 SB. a č. 18/2004 Sb.

Renovace a ochrana památek a systém ochrany památek

Renovace památek a struktura památkového zákona definuje podmínky ochrany kulturních památek, přičemž do této skupiny jsou zařazeny nejen objekty, které již byly vyhlášeny kulturními památkami a jsou evidovány v Ústředním seznamu kulturních památek v ČR, ale i ty objekty, o jejichž vyhlášení se kulturními památkami se jedná.

Památkový zákon pojednává a zahrnuje níže uvedené:

• upravuje působnost státních a samosprávných orgánů v oblasti ochrany památek;
• definuje podmínky vyhlašování objektů kulturními památkami, resp. vyhlašování územních forem ochrany, včetně jejich změny či zrušení;
• definuje Ústřední seznam kulturních památek ČR;
• určuje práva a povinnosti vlastníků památek;
• upřesňuje obnovu a renovaci kulturních památek a povinnosti vlastníka vyžádat si předem závazní stanovisko příslušného orgánu;
• vymezuje pomoc státu, krajů a obcí při obnově památek;
• definuje podmínky vykonávání památkových výzkumů a nakládání s nálezy;
• řeší přestupky a delikty;

Renovace památek a vymezení základních pojmů se podle zákona o stavbách řadí do některé z kategorií :

• samostatné objekty (solitéry) – řadí se do kategorie (KP) kulturní památka, resp. (NKP) národní kulturní památka;
• sdílení soubory objektů do kategorie (PZ) památková zóna, památková rezervace (PR), spolu s možným vyhlášením přilehlého ochranného pásma
  (OP);

Renovace památek a památkově chráněné nemovitosti se podle památkového zákona řadí do kategorie individuální ochrany, jsou tedy pokládány za kulturní památky (KP), přičemž nejvýznamnější část památek je označena jako národní kulturní památka (NKP), a do kategorie územní ochrany jako památková území – konkrétně městské památkové rezervace (MPR) a vesnické památkové rezervace (VPR). Památkové zóny (PZ) byly zavedeny již v roce 1987 a dělí se na městské památkové zóny (MPZ) a vesnické památkové zóny (VPZ). K památkovým zónám je možno vyhlašovat jejich ochranná pásma – městská ochranná památková pásma (MPOP) a vesnická ochranná památková pásma (VPOP).

Renovace památek dle památkového zákona má souvztažnost i s archeologickými nálezy a nalezišti. Důvodem pro vyhlašování územní formy památkové ochrany je v případě sídelního územního celku nebo krajinného územního celku ve větším soustředění památkově hodnotných staveb či archeologických nálezů. Zde se dle rozsahu a velikosti zóny uplatňuje vyhlášení památkové rezervace (MPR nebo VPR) nebo vyhlášení PZ – památkové zóny.

Renovace památek v rámci vyhlášení územní ochranné zóny není omezena památková ochrana jednotlivých staveb a podmínky pro jejího zabezpečení je možno v případě památkových rezervací (PR) nebo památkových zón (PZ) v potřebné rozsahu vztáhnout i na nemovitosti, které nejsou kulturními památkami (KP). Jednotlivé podmínky památkové ochrany definují požadavky na konzervování, restaurování či jiný způsob zachování a obnovení budov nejen jako celku, ale hlavně jejich jednotlivých konstrukčně-výrobních systémů a detailů.

Renovace a obnova památek a jejich požadavky na obnovu stavební památky zasahují i do sféry samotné realizace památkové obnovy, pro kterou jsou stanovena určitá pravidla, omezení a usměrnění. Často předurčují či vylučují používání určitých metod obnovy, stavebních materiálů nebo technologických postupů a to také jak z hlediska stavebního zákona.

Památky a organizace státní památkové péče v ČR

Renovace památek spadá jako pod NPÚ tak pod ústřední orgán státní správy v oblasti památkové péče a tím je Ministerstvo kultury České republiky, které je současně zřizovatelem NPÚ., vědecké rady pro státní památkovou péči jako vědeckého poradního orgánu a památkové inspekce jako specializovaného kontrolního orgánu. Dalšími stupni státní správy jsou krajské úřady, které vykonávají hlavně státní stavební dozor při obnově národních kulturních památek a obecní úřady, které vykonávají hlavně státní stavební dozor při obnově národních památek. Ministerstvo kultury ČR a NPÚ může v případě potřeby stanovit pro dílčí obce pracovní komise či obce ve vzájemné dohodě mohou jmenovat svého konzervátora, jehož úkolem je pečlivě sledovat stav kulturních památek. Na jeho návrh je možno ještě jmenovat zpravodajce, kteří s ním spolupracují.

Renovace památek pod vedením Národního památkového úřadu je zabezpečena odborně způsobilým vypracování podkladů pro rozhodování státních orgánů, které rozpracovávají teorii a metodologii památkové péče, zabezpečující průzkumy, výzkumy a dokumentaci v rámci své dílčí divize Ústředního seznamu památek v kooperaci s dalšími územní pracovišti NPÚ v rámci České republiky. Koordinaci archeologických výzkumů zajišťují archeologické ústavy České republiky (AV ČR) v Praze a Brně a regionální archeologické komise.

Renovace a obnova památek podléhá Národnímu památkovému ústavu mimo jiné také z hlediska zodpovědnosti za evidenci kulturních památek v České Republice a z tohoto důvodu vede NPÚ Ústřední seznam kulturních památek ČR. Ústřední seznam kulturních památek ČR se dělí na několikero částí:

• seznam kulturních památek
• seznam památek světového dědictví na území ČR
• seznam národních kulturních památek
• seznam památkových rezervací
• seznam památkových zón
• seznam ochranných pásem

V České republice je v současnosti evidováno více než 40.000 nemovitých kulturních památek. Územní formou je v České republice v současnosti chráněno 113 památkových rezervací a 436 památkových zón – viz. obrázek městské památkové rezervace České republiky.

Obnova a ochrana památek je v rámci Ústředního seznamu kulturních památek ČR vedena včetně přehledů o stavebnětechnickém stavu památek, formě vlastnictví a nárůstu či úbytku památkového fondu. Bližší informace o objektech poskytuje přímo Národní památkový ústav ČR. Aktualizace Ústředního seznamu kulturních památek ČR je nekonečný proces, jelikož památky a objekty jsou neustále vyřazovány či zařazovány dle stavu a návrhů různých státních institucí a orgánů.

Renovace památek a jejich obnova by z hlediska vyhodnocení jejich stavu a zařazení či nezařazení do Ústředního seznamu kulturních památek ČR měla být zcela objektivní. Z tohoto důvodu je vhodné, aby se ke starším i jiným obdobným budovám a objektům, ať hmotným či nehmotným přistupovalo potenciálně jako k památkám a aby renovace probíhala alespoň v souladu s všeobecnými zásadami realizace památkové obnovy.

Renovace a obnova památek zařazených na seznam UNESCO

Renovace a konzervace památek zařazených na seznam světového dědictví UNESCO podléhá zvláštní skupině památek, což je definováno jako soubor památek zařazených do světového přírodního dědictví pod patronátem UNESCO. Tento pakt vzešel u Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, kterou v roce 1972 přijala generální konference UNESCO v Paříži. Tento dokument vytváří systém mezinárodní ochrany kulturního a přírodního dědictví výjimečné universální hodnoty, která by měly zůstat pro budoucí generace. Zařazení nejhodnotnějších památek – navrhovaných členskými státy schvaluje Mezinárodní výbor pro světové dědictví v rámci skupiny UNESCO.

Památky musí pro zápis na seznam světového kulturního a přírodního dědictví splňovat určitá kritéria:

• představovat mistrovské dílo lidského tvořivého ducha
• vykazovat významnou výměnu lidských hodnot v průběhu období
• představovat jedinečné či výjimečné svědectví o kulturních tradicích
• být vynikajícím příkladem určitého architektonického souboru nebo krajiny
• být vynikajícím příkladem lidského osídlování nebo využívání půdy
• být přímo nebo hmatatelně spojené s událostmi či živými tradicemi, vírou aj.

Památky, které jsou do seznamu světového dědictví zahrnuty, se má každý stát starat přednostně. Tuto činnost v rámci České republiky zajišťují příslušné speciální orgány státní památkové péče podle závazné metodiky. Národní památkový ústav v Praze podle podkladů UNESCO zpracoval dokument Metodika sledování památek zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO v České republice, který byl 1.7.1999 schválen Ministerstvem kultury ČR.

Renovace a obnova památek byla v roce 1964 klasifikována a přijata Benátskou chartou, která určuje filozofii i metodické postupy při obnově památek. Benátská charta vzešla z mezinárodního kongresu architektů a památkářů z jehož popudu byl v roce 1965 založen ICOMOC (mezinárodní rada památek a sídel). Benátská charta kodifikovala přísnou ochranu původní hmoty stavby a princip, že cílem renovačního zásahu nesmí být dosažení slohové jednoty (na úkor jiných vývoje památky). Dále je stanoveno a požadováno, aby moderní technologie na zajištění historické budovy byly nasazeny po té, kdy se tradiční technologie ukážou být nedostačujícími s tím, že účinnost moderních technologií má být prokázána teoreticky a také prakticky.

Renovace a obnova památek dle Benátské charty pojednává a kodifikuje požadavek na přiměřenou rozlišitelnost doplňků od originálu a to především při používání rekonstrukční metody a substituční metody, což představuje významné usměrnění pro realizaci. V neposlední řadě je zde veden velký důraz na přísnou kontinuální dokumentaci (fotografickou a písemnou) po celou dobu obnovy památky.

Renovace a obnova památek je také přímo spojena na základě Evropské dohody o ochraně archeologických památek z roku 1969, která při realizaci stavebních prací ještě více zdůrazňuje potřebu zachování, prozkoumání a zdokumentování archeologických nálezů objevených v průběhu výstavby a realizace obnovy a renovace či rekonstrukce památek. Dle jejich stanov má nálezce právo a nárok na odměnu za nález, resp. stavebník má právo na úhradu nezbytných nákladů, které mu s nálezem vznikly.

Renovace a obnova památek v rámci mezinárodního vědeckého výboru pro průzkum, konzervaci a statickou konsolidaci architektonických památek pracující v rámci ICOMOS praví a klasifikuje, že hodnota architektonických památek nespočívá pouze v jejich vnějším vzhledu, ale i v úplnosti všech jejich součástí. Z tohoto důvodu je zapotřebí se vyhýbat hlavně odstraňování vnitřních konstrukcí a zachování jen vnějších fasád.

Renovace a obnova památek a dřevěných budov na základě charty ICOMOS přijaté v Mexiku 1999 specifikuje, že každý zásah musí vycházet z důkladných studií a zhodnocení, jakýkoliv navrhovaný zásah by měl uplatňovat tradiční prostředky, být reverzibilní a nebránit přístupu k pozdějšímu přístupu ke svědectví obsažených ve stavbě. Dále prohlašuje, že je možné použít náhradní dřevo, přičemž stavební dílce by měli být vyrobeny z téhož druhu dřeva stejné nebo vyšší kvalitativní třídy jako původní.

Renovace a obnova památek a řemeslné a stavební technologie mají použít takové dřevozpracující nástroje nebo přístroje, které by měli odpovídat co nejvíce těm, které byly použity původně. Spojovací materiál dřevěných prvků by měl co nejlépe napodobovat originály spojovacích prvků. Jestliže je nahrazována část dílce, měli by být ke spojení staré a nové části použity tradiční dřevěné spoje s tím, že nové dílce nebo části dílců by od původních měly být rozeznatelné. Kopírovat přirozené opotřebení nebo deformaci je na nahrazovaných dílcích nežádoucí.

Dřevěné památky v rámci renovace mají povoleno k přizpůsobení nové barvy ke staré použít vhodné tradiční nebo dobře ověřené moderní metody, ale s vědomím, že to nesmí narušit nebo znehodnotit povrch dřevěného dílce. Nové dřevěné dílce by měli být nenápadně označené vyřezáním a vypálením značky apod. a to z důvodu pozdější možné identifikace. Pryskyřičná pojiva a ocelové výstuže v rámci obnovy dřevěných památek mají být voleny a používány jen s velkou opatrností a jen v případech, že byla dostatečnou dobu prověřována jejich trvanlivost a chování ve stavbě. Chemické konzervační látky by měly být využívány jen opatrně a to za pečlivého sledování s tím, že nesmí být ohrožena veřejná bezpečnost a životní prostředí za předpokladu, že dlouhodobý účinek bude pozitivní.

Stavební činnost na památkových objektech a územích

Renovace památek a obnova památek a velký objem realizovaných stavebních a řemeslných, uměleckých, kamenických, kamenosochařských a restaurátorských prací je realizováno při obnově staršího stavebního fondu, jehož nejcennější část je chráněna jako památky. Stavební, řemeslná, umělecká a kamenická činnost na těchto památkových objektech a územích spadá do oblasti památkové obnovy a je regulována zejména zákonem o ČNR e. 20/1987 Sb. o památkové péči (památkový zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Renovace památek dle památkového zákona a dalších souvisejících předpisů je každý, kdo zamýšlí uskutečnit obnovu kulturní památky povinen použít soubor speciálních odborných činností, jimiž se vykonává údržba, konzervování, oprava, adaptace, rekonstrukce či jiná úprava kulturní památky nebo jejího prostředí, povinen si předem vyžádat (tedy před zahájení stavební, umělecké, řemeslné činnosti) závazné stanovisko od orgánů stavební péče dle typu a zařazení historické památky. Orgán státní památkové péče se vyjádří zda práce uvedené v žádosti jsou z hlediska státní památkové péče přípustné a stanoví se realizační a prováděcí podmínky za lze realizaci / obnovu připravit a vykonat.

Renovace památek je na základě povolení státního památkové péče v spolupráci s příslušným regionálním pracovištěm NPÚ odsouhlasena pouze za podmínek, bude za stranu regionálního úřadu NPÚ připraveno písemné vyjádření ke každému zpracovanému stupni projektové dokumentace, které pak slouží jako podklad pro závazné stanovisko obce nebo kraje. Toto písemné vyjádření je standardně vypracováno ve lhůtě 20-ti kalendářních dní. V případe, že je památka ohrožena např. havarijní stav, je vlastník povinen zajistit opatření na zlepšení jejího stavu. Pokud tak vlastník nezajistí, bude za stranu obecního úřadu či Ministerstva kultury ČR rozhodnuto, že provedení realizace proběhne na náklady vlastníka.

Renovace a obnova památek a přeložení žádosti o stavební památkové povolení je zapotřebí uvést několikero podstatných informací:

• název a umístění památky včetně čísla v ústředním seznamu
• výpis z katastru nemovitostí dokládající vlastnictví
• popis současného stavu včetně uvedení nedostatků
• předpokládaný rozsah obnovy a renovace památky
• investora obnovy a renovace památky
• předpokládané celkové náklady obnovy renovace památky
• předpokládaný přínos obnovy pro další využívání památky
• doplnění grafické, skicové ztvárnění obnovy památky

Pro renovaci památky památkový příslušný úřad, který poskytuje možné konzultační hodiny během běžné pracovní doby včetně odborné pomoci při přípravě podkladů je oprávněn a povinen určit základní příslušné podmínky:

• zabezpečení dalšího zachování kulturní památky a její ochrany
• zajištění vhodného využití kulturní památky z hlediska přínosu společnosti
• zajištění kvality a hospodárnosti všech přípravných a realizačních prací obnovy
• vykonávání nezbytných výzkumných a průzkumných prací
• zpracování dokumentace obnovy
• odevzdání podkladů zpracovaných v rámci přípravy a realizace obnovy

Závěrem k námi vytvořené kapitole zabývající se neskutečně obsáhlým tématem renovace a obnovy památek lze dodat snad jen jediné. Pokud chceme umět „architekturu“ a poselství minulých slohů, tvořivosti ducha člověka a přírody vskutku dobře číst, musíme umět vnímat nejen pohledové hledisko, ale především i duchovní hledisko (tzv. genius loci – duch místa) hmotné či nehmotné kulturní národní památky či kulturní památky nebo městské památky či vesnické památky a samozřejmě i přírodní památky – dědictví, které by člověk nedokázal vytvořit.

Obnova památek je neoddělitelně spojena s architektonickým významem a proto je naprosto důležité znát a vědět význam určitých slov a jejich spojení . Pokud známe význam tvarů, postav, barev či proporcí, tradičních technologií, moderních technologií, řemeslných – restaurátorských – kamenických – uměleckých technik a prováděcích postupů a ochranných konzervačních metod, můžeme se pokusit číst architektonická, umělecká, řemeslná díla, mít možnost pochopit je hlouběji, čím jsou krásná, co nám přinášejí a čím nás obklopují.

Obnova a renovace památek a památková péče vyžaduje znalost řady speciálních pojmů a názvosloví, které zde naše firma v rámci svého patentního systému ISIS System™ základním výčtem předkládá:

Naši vedoucí pracovníci jsou neustále kontinuálně v rámci externí distanční formy studia na akademii Národního památkového úřadu vzděláváni a školeni na ochranu a obnovu památkově chráněných objektů, tak v rámci našich realizací byly splněny jako Národním památkovým úřadem stanovené normy, tak řemeslně a realizačně dosaženo v rámci našeho patentního systému ISIS System™ té nejvyšší kvality a dobře odvedené práce s dlouhodobou hodnotou a to především proto, že naše filozofie a přístup věří a uznává fakt, že Česká republika se v rámci obnovy a renovace památek řadí k nejvyspělejším zemím na světě a v Evropě.